Pec vznikla z jeskyně
Nejstarší pec? To byla vlastně jeskyňka, bud' přirozená, anebo uměle ve skále vyhloubená. Pekli tam chleby ve skále. Chorvaté ještě dnes slovem pečina rozumějí skálu. A madärské město Pešt' značí pec.
Dlouho trvalo, nežli se lidé odvážili napodobit jeskyně hlinou. Spletli z proutí jeskyňku neboli pec, vrchem ji silně omazali jílem, mazlavou hlinou, dno pečlivě urovnali, do stropu nadělali otvorů, sopouchů, jimiž první plameny soptily z peci plápolem. Přímo s dlaně nasázeli bochánky a když byla pec plná, zalepili ji hrdlo, aby z ní teplo neunikalo.
Dlouho trvalo, nežli se naučili robit dvířka k peci a poklice do sopoucha, aby mohli pečení sledovat. Byli k tomu přinuceni, nebot' nezkušený hospodář nejednou rozvrúcal pícku, těšil se na chléb a tu máš! Chléb byl spálen na uhel.
Dlouho trvalo,nežli se lidé naučili zařídit sopouchy tak, aby plamen v peci jenom "lízal slemeno", aby e tak pod plamenem mohly péci placky, podplamenice.
Opatrování peci? To bylo umění! Vyhrazovali je ve starých dobách jenom mužům. Při přípravě potravin, jídla, stravy, nesměly se ženy ochomejtat. Jenom při práci o drobném pečivu - to byl právě chléb - mohly se ženy účastnit a při tom si sklípnout, kteréžto slovo souvisí se slovem chleba, vyslovovaném někdy kleba.
Dlouho se lidé spokojovali příchutí z popela, dlouho trvalo, nežli začali k chlebu přidávat soli a kmínu nebo fenyklu.
R. J. VOnka Od hroudy k chlebu